Tohle jsem já...
Jsem expertka na rychlá rozhodnutí. Co někomu zabere půl roku, tak mně klidně i půl hodiny. Poslouchám svoji intuici, cítím se dobře mezi těmi, kdo mají smysl pro humor a ráda se obklopuji energickými lidmi. Pokud to máte podobně, společné focení by bylo za odměnu.
Není mi líto utratit spoustu peněz za zážitky a cestování a naopak ušetřit hromadu peněz na kabelkách a botách na podpatku. Neustále pendluju mezi Prahou a Brnem. Pravidelně si naděluju dárky ve formě letenek. Jsem pořád v pohybu, takže je možné fotit i mimo zmíněné lokality.
Těším se na spaní pod stanem a na zvuk zipu u spacáku. Těším se na nadávání při ranní snídani z ešusu a celodenní chůzi do kopce. Nechci se vzdát svých dovolených, co nikdy nejsou „all inclusive“. Chci zažívat, ne přežívat. Cestování bez foťáku si už nedokážu představit.
K focení mě přivedl studijní život v Itálii, krásy florentských ulic, pracovní prázdniny v Americe a taťkův foťák na krku. Kamarádi se začali postupně ženit, zakládat rodiny a díky jejich důvěře jsem si mohla vyzkoušet focení prvních svateb. Být za foťákem bylo pro mě vždy přirozenější.
Dobrou fotku nedělá drahý foťák, hezké počasí a perfektní postava, ale především schopnost fotografa člověka uvolnit a dovolit vám cítit se s ním dobře. Pokud bude škaredě nebo nemáte postavu modelky, pořád může být výsledek perfektní. Ale pokud si nesednete s fotografem, budou se trápit obě strany a na výsledku se to podepíše.
Jsem empatická a vnímám, co druhý říká, co si přeje a do ničeho nikoho nenutím. K druhým přistupuju tak, jak si sama přeju, aby ostatní přistupovali ke mně. Nerada se fotím a rozumím tomu, že to může být pro většinu výstup z komfortní zóny. Mám ráda přirozenost a upřímné momenty. Fotím vás takové, jací doopravdy jste.
Mám ráda přirozené momenty a proto preferuji reportážní styl před stylizovanými fotkami. Na mých fotkách najdete převážně emoce, které jsou pro mě tím nejdůležitějsím, co při focení hledám. Mám ráda smích, slzy, výkřiky radosti a silná objetí. Proto pro mě není nic důležitějšího, než zachytit okamžiky formou, která je nadčasová, a i když krabičku s fotkami otevřete za dvacet let, budete se cítit, jakoby se to stalo včera.
Vidíte to podobně?
© Veronika Chválková | Vytvořeno pro vás s ♡